Kamikaze Kaitou Jeanne aneb příběh podle mě - 1.DÍL

9. june 2013 at 12:36 | Honey.xx |  Kamikaze Kaitou Jeanne aneb příběh podle mě
Kamikaze Kaitou Jeanne aneb příběh podle mě | 1.DÍL | Honey.xx



"K-Kusakabe! P-Počkej!" volal někdo na mě.
"Iinchou? Děje se něco?" zastavila jsem se.
"Nic, já jen, ž-že ti to dnes s-sluší," zčervenal a sklopil pohled.
"Oh, děkuju. Promiň, ale spěchám," mrkla jsem na něj a znovu se rozeběhla.

***
"Chiaki!" zavolala jsem na něj, když zrovna vycházel z výtahu.
"Maron, ahoj," přešel za mnou k poštovním schránkám.
"Pořád čekáš?" opřel se zády o zeď.
"Máš s tím problém?" podívala jsem se na něj po očku. Rychle jsem odemkla svou schránku a vytáhla dva dopisy.
"T-To není možný," vydechla jsem, hledíc na jeden z nich.
"Maron? Stalo se něco?" zvážněl Chiaki a stoupl si vedle mě.
"Ne, teda, vlastně jo," začala jsem si otírat slzy a pokračovala: "Napsali mi," usmála jsem se na dopis.
"Kdo? Rodiče?" usmál se Chiaki. Jen jsem kývla.
"To ti přeju. Co píšou?" zeptal se. Já neváhala a začala rozbalovat dopis. Hned, jak jsem ho rozbalila, začala jsem číst:
"Milá Maron,
Omlouváme se, že ti píšeme až teď, ale dřív to nešlo. Jak asi víš, chtěli jsme se rozvést, ale zatím se to neuskuteční.
Máme pro tebe malé překvápko.
Těš se,
Táta a Máma.
Oni... Oni se nebudu rozvádět!" vypískla jsem a skočila Chiakovi okolo krku.
"Vidím, že jsi nadšená," zasmál se mi u ucha a já si uvědomila, co jsem udělala. Hned jsem proto od něj uskočila a zčervenala.
"G-Gomen," sklopila jsem pohled.
"Nemusíš. Kdybych byl na tvým místě, určitě bych udělal to samý," mile se usmál a podíval se na hodinky, které měl na ruce.
"No, to je jedno. Budu muset jít, měj se, Maron."
"Jasně. Taky se měj, Chiaki," zavolala jsem na něj a odešla z výtahu.
'Napsali mi. Opravdu mi napsali a mají pro mě překvapení. Furt se o mě zajímají,' brečela jsem po cestě do svého patra.

***
"Tak, teď jen zjistit, co je ten druhý dopis zač! Doufám, že zase není od Chiakiho," usmála jsem se pro sebe a rychle začala rozbalovat druhý dopis.
"I-Iinchou?" vydechla jsem nevěřícně.
"Proč by mi psal? Vždyť jsme se viděli ve škole," přemýšlela jsem. Začala jsem v duchu číst:
Milá Maron,
Vím, že jsme se dnes viděli ve škole, ale já to nevydržím. Prosím, přijď dneska o půl deváté ke školní zdi.
Iinchou.
"U školní zdi? Vždyť to je daleko od silnice," mluvila jsem nahlas. Rychle jsem vrhla pohled na hodiny.
"Sakra, jen to ne! Budu mít spoždění!" vykřikla jsem a rychle se začala chystat.

Áno, áno. Už to tak vypadá, že jsem se dokopala k tomu, abych Vám sem dala tu mou povídku, coo? =D No, po přečtění pár povídek (nebudeme si nalhávat, ale mám tam přečtené všechny ^^) na jednom supr čupr blogu (slash, bromance a vy víte co myslím... O=}) jsem se rozhodla, že budu taky něco takového psát... I když, na mojí úrovni... No, budu ráda, když to bude číst aspoň jeden člověk... ^.^
Tak já pádím... A ano, omlouvám se, slibovala jsem, že to dám v pátek a dala až v neděli... Hai, hai, jsem strašná.
Sayonara,
- Honey.xx
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement